cs | en
 

Rostislav Osička
<>
Rostislav Osička > O umělci

Rostislav Osička

Narozen 1956 ve Valticích

 

Výstavy:

 

2003 - Praha (Nová síň)
2004 - Praha (Solidní nejistota)
2006 - Praha (La fabrika)
2008 - Praha (Galerie Lazarská)
2009 - Praha (Lucerna)

 

 

 „A Morava je krásná zem/na její slávu připijem/jsou na ní pěkná děvčata/tvářičky mají ze zlata/dobrý člověk ještě žije/na Moravě víno pije/proto ať žije Morava/ a její sláva.“


           Jaroslav Hutka (píseň Morava)

 

Česká umělecká scéna se může pochlubit mnoha zvučnými jmény a osobnostmi, ale pod těmito oficiálními a často i ohranými tóny si snaží nalézt cestu ke slunci hudba svěží, ryzí a čistá. Rostislav Osička je bard, rytíř, je to muž s bohatými zkušenostmi a nadhledem, který své pozdní působení zasvětil umění, především malířství.

 

Život se mu ukázal ze všech možných stránek a tato poznání formovalo Osičku do podoby, kdy se nechce smířit s prostoduchým životem člověka 21. století a hledá cestu, jak v lidech probudit onu čistotu a uvědomění, kterou lidstvo ztratilo v době, kdy byl zkonstruován první automobil.

 


Časově se ve svých dílech do tohoto období vrací. Tematicky osciluje mezi zkušenostmi, které nabyl jako reprezentant v boxu, a inspirací mu je i příroda a lidský život vůbec.  Právě snová krajina, hojně zastoupená v Osičkově díle, nás nechává nahlédnout do vnitřního světa umělce; lze zde nalézt pokoru, touhu po úniku, po nepoznaných dálkách a také nezměrnou lásku a obdiv k přírodě ve všech jejích podobách.

 

Ačkoli většina jeho obrazů tematicky odráží prostředí boxerského ringu, výjevy nepůsobí agresivně. Není zde snaha o podání reálné výpovědi o tomto drsném sportu, nýbrž zachycuje situace, jež jsou pro aktéry na plátně významné a poukazují na důležitost komunikace, která je potřebná pro vzájemné lidské soužití a porozumění. Nic není definitivní. Ani rána boxerskou rukavicí nebo pěstí není manifestem síly či touhy po vítězství. Je to vzájemná komunikace a v jistém smyslu výzva k přátelství spojená soucitem k bližnímu a solidaritě. Situace, které Osička na plátně zobrazuje, jakoby říkaly „ano, jako člověk můžeš cokoli, ale…“ a připomíná nám naši zodpovědnost vůči prostředí, ve kterém žijeme a které svou činností ovlivňujeme.

 

Rostislav Osička maluje srdcem a touží se o svůj sen návratu ke kořenům podělit. Je spjat s rodnou zemí tím nejpevnějším poutem a jeho jediným přáním je splatit jí svůj dluh a být citovaným dobrým člověkem. V tom spočívá síla jeho obrazů.  

 

ČAS

Zkus dohonit čas
posunout čas,
zastavit čas,
zpomalit čas
přemoci čas.
Nic neuděláš,
nic nezmůžeš,
jen se ztrapňuješ
svým neustálým snažením
a pachtěním po moci
a blahobytu.
Stejně se bojíš,
i když jsi silný, mocný a schopný.
Neustálým dokazováním
kdo je tu pánem.
Ne, nejsi to ty.
Pánem je čas.
Až jednou přijde přesně
a neomylně a vezme
si tě s sebou právě v čas.

 

 

 
 
 
 
GALERIE ALGIZ     |     2009     |